O knize: 1961 / Ljubov Kosmodemjanskaja, matka hrdinky Sovětského svazu Zoji Kosmodemjanské, ve svém dopise „Přátelé z Ukrajiny“ uvedla: „. ..Když Zoya dorazila do partyzánského oddílu a přijala partyzánské jméno „Tanya“, ptali se její soudruzi, proč si tak říká. Pak jim vyprávěla o jedné ukrajinské učitelce Taťáně Solomachové, která zemřela hrdinskou smrtí v občanské válce. Bělogvardějští popravčí ji vyslýchali mučením, ale mladá Ukrajinka se držela hrdě a své kamarády nezradila...“ Tyto vzrušující události legendárních dnů revoluce a občanské války si Kubáň dodnes dobře pamatuje. Šedovousí dědové, před kterými se kdysi třásla bílá vojska, rádi vzpomínají na své vojenské mládí... Skromný žulový obelisk v centru vesnice Poputnaya. Zlatou barvou na něm svítí jména hrdinů. V jeho blízkosti se ve slavnostních a svátečních dnech, zejména 7. listopadu, seřadí jasné šiky pionýrů, salutujících odvážným partyzánům Troubí roh, bubny hučí... Hlasité hlasy pronášejí přísahu. A nedaleko stáli dědové - žijící svědci a účastníci velkých bitev, bojovní přátelé nesmrtelné Tanye Solomachy - Nazar Shpilko, Efim Grečko, Ivan Bogdanov, Prokop Sheiko, Tritenko, Nemich... Jejich bílé předky se třepotají, staří Někde čučí kozáci. A zdá se, že vidí, jak jejich regiment hřmí po cestách revoluce, jak ona, orlice Kubáně, letí napřed... Ale jsou to jen staří veteráni, kteří se obávají snímků drsných dnů? Nebude výkon kubánské dívky rezonovat s mocnou ozvěnou v srdcích milionů lidí?!…